Díky za to ráno

Stává se někdy, že Vám pod nos příjde nějaká vůně a vy se vrátíte o mnoho let zpět? Já to zažil opět dnes ráno, když jsem venčil své psí miláčky. Sluničko už lehce hřálo a tráva včera posekaná, vyslala svou vůni do okolí.

Najednou jsem si vzpomněl na léto, které jsem prožíval z dětskou naivitou a bezstarostností. Na to jak jsem se se každý rok těšil, až pojedu k babičce na Moravu, budu jíst třešně na zahradě až budu mít průjem, jak budeme večer opékat Ostravské klobásky, pomáhat zalévat babičce zahrádku, nakládat okurky, trhat rybíz a potom s ním pojedeme , naloženým na kárce , do výkupu a babička za to, že jsem jí pomáhal mi dá 5 korun na zmrzlinu.

Najednou jsem dostal chuť na chleba s marmoškou, který mi babička dělala každé ráno, na přeslazené kakao, vždycky jsem si do hrnečku dal 6 kostek cukru a babička dělala, že to nevidí. Tak se vždycky z lehka napila a na oko mě začla peskovat, že to mám sladký jak cecek. A to nemluvím o vývaru s kapáním. Nejvíce se mi vybavuje chuť jabléčného sirupu. Někdy byl k mání i sirup z květu černého bezu. To jsem měl pořád žízeň na bezový sirup.

Vydrželo to však jen tak tři týdny, potom už mi začalo být smutno po domovu. Kočka  zrovna měla koťata a já byl zvědavý jak za tu dobu vyrostla. Přijeli prázdninový kamarádi. Marek a Milan z Prahy, Láďa a Pepa z Rokycan. I když Láďa jezdil častěji, někdy i o víkendu, jelikož měl u nás na vesnici babičku. Chodili jsme spolu pytlačit  ryby. Potom jsme si je večer dělali na ohni, stanovali za každého počasí, ikdyž jsme ráno v pět vyráželi domů, dospat se do postele. Chodili jsme na zříceninu hradu Homberk a každý rok hledali ten poklad co tam zaručeně je. Chodili jsme na výlety do vojenského prostoru Brdy a brali sebou i Katku, Zuzku a Ivu, protože ty měly vždycky strach, že nás vojáci zastřelí jestli nás tam chytí. Jak jsme s Láďou potajmu kouřili suché kopřivy za stodolou, než jsem šli spát a jaký jsme měli slastný pocit, že nás tak škrábe v krku.

Dokončoval jsem tak větrací kolečko s pejsky a uvědomil si, že díky takovým chvílím si člověk vzpomene na časy, kdy byl vlastně moc šťastný a jen si to neuvědomoval. A vzpomene na lidi, na které  pomyslí jen výjimečně, protože stejně jako prázdniny a dětství, skončily i prázdninová kamarádství.

Pěkný den a hezké vzpomínání přeje Jiří Vlha