Tak včera ráno koukám na ČT24 a v infolince běží zprávy z domova, ze světa, sportu a informace o počasí. Jedna zpráva mi bere dech a já jsem neskutečně rád, že jsem si tu televizi zapnul. Mezinárodní den neviditelných. Bylo to samozřejmě psáno jinak, ale hned mne napadla myšlenka, čím si tato menšina zasloužila svůj mezinárodní den. Toto etnikum není na vymření, ba naopak.
Napadlo mne, že dnes bude mít pán Kocáb a paní Stehlíková s paní Samkovou plno práce. Mohli by třeba navštívit rodiny této utlačované a rasismem pronásledované etniky. A zjistit, jestli děti školou povinné, jsou opravdu ve škole. Jestli ne, tak je tam vzít. Pokud neumějí číst a psát, budou mít vždy problémy začlenit se do společnosti a nikdy jí nebudou přínosem. Naučit je, že dyk dylina a Dý parpl nejsou vyjmenovaná slova po d, jelikož čeština je nemá. Počítat už umějí. Jelikož od rodičů ve většině vědí, jaksi to spočítat, aby do práce nemusely a při tom se měly dobře. Vždy když hrozí toto nebezpečí, že by se práce naskytla, umí to ve většině zahrát tak, že vlastně pracovat nemůžou a nebo je nikdo nechce a to i přes to, že tu práci tolik chtěli.
Zajímalo mě, jak tito lidé včera oslavili svůj mezinárodní den. Bohužel se potvrdila rasistická utiskovanost tohoto etnika, protože krom zprávy v infořádku na 24 jsem se nikde nic jiného nedočetl. Nezjistil jsem, že by šli a demonstrativně třeba uklidili ulici, kde bydlí od odpadků, které vyhazují z oken, jelikož prázdné popelnice stojí až na rohu ulice, a kdo by tam chodil, když je to tak daleko. Co bude možné roznese vítr a co ne, to někdo časem uklidí. Využili krásného slunečného počasí, které hlavně dopoledne vládlo v Praze a vyhřívali se na lavičkách na Palmovce jako klubko hadů.
Nenapadlo pana Kocába a spol, třeba uspořádat při příležitosti mezinárodního dne Romů setkání s gadžama, kdy by třeba předvedli něco ze své bohaté kultury a ukázali, že chtějí opravdu pracovat a společnosti vrátit aspoň část toho co si berou. Neudělali nic, protože by se mohlo nakonec ukázat, že ti hnusní rasisti, mají zájem o to jakou mají kulturu, jak žijí a nedej bože chtěli pomoct.
Včera byl mezinárodní den Romů a byl to den jako každý jiný, mohl bych psát dokola, že zase neudělali Romové nic a ti co můžou si na jejich způsobu života přihřejou svojí polívčičku, která je placena ze sociálních dávek. Ale já víc psát nebudu, jelikož musím na OSSZ, jelikož mi řekla žena, že ještě nepřišly dávky na Anitu, Ferka, Šeherezádu, Esmeráldu, Josého, Máriu a Kamila. Takže musím končit a letět na úřad, jak by jsme k tomu přišli, že?
Přání hezké dne ať je mezinárodní, nebo jen obyčejný přeje Jiří Vlha
